čtvrtek 28. července 2016

Vidí moje dítko duchy ???

To, že moc čtu, mi říká víc lidí. Asi je to pravda. Tuhle jsem tak přemýšlela, jestli se náhodou miminům nezdají sny z minulého života. Říká se, že si malé děti do tří let pamatují na minulé životy a moje vzpomínka nechť je mi toho důkazem (povyprávím na konci tohoto článku). A když se Baru ze spaní zčistajasna začne řehtat – jakože smát nahlas, ač to ještě tak malá mimina vlastně neumí (přeci se jí nezdá o kojení – nebo co je safra v miminkovském životě tak vtipného?), nebo začne kvičet a brečet, jako by jí někdo na nože bral, to mi nedalo… a tak jsem zagooglila. Jenže to jsem neměla dělat. O minulých životech a miminech jsem se toho sice moc nedozvěděla, ale vyskočily na mě diskuze o tom, že malé děti vidí duchy!!?? Četla jsem příběhy jako třeba:

pondělí 18. července 2016

Šestinedělí... aneb co se mi honilo hlavou

Jak jste si již mohli všimnout (Vy, co mě potkáváte! Vy, co ne, tak teď už budete též vědět!), do cesty se nám připletl takový jeden OBR CITRÓN! 31. května se nám narodila DCERA – Bejbina Barunka !!!

Moje původní plány blogovat o radostech a strastech těhotenství se jaksi nenaplnily... nakonec nějak nebylo sil a stvořila jsem jen cosi jako deníček pro Baru, až bude větší, aby si ho přečetla… ale to je jaksi intimní záležitost – mezi mnou a Baru a nehodlám ho publikovat!

Každopádně nyní šance číslo dvě: Co takhle něco o těch radostech mateřství?? Baru je na světě už celých šest týdnů a má 4,5 kila – je to už velká slečna! Je tedy na čase napsat první článek, ať to stihnu ještě před tím, než bude maturovat!! 

úterý 8. září 2015

V Čechách je taky krásně... aneb stopem do Adršpachu

"Léto pomalu končí, chtělo by to ještě někam vyjet, než přijde sychravý podzim", říkala jsem si na konci srpna. Jenže o dovolené navíc jsem si  mohla nechat jenom zdát. Dostala jsem dovoleno chyběti v práci pouze jeden den. Jak kruté. Nic naplat, náš původní plán dostopovat k moři a zpátky nevyjde, to by se nestihlo. Vyrazíme tedy někam po Čechách, no ne? Tady je přeci taky krásně! Tuhle jsme viděli pěkné fotky z Adršpašských skal, co se vydat tam?

úterý 11. srpna 2015

Mallorca po vlastní ose... aneb od pláže k pláži!

Kam letos pojedeme na dovolenou?", říkali jsme si vědíc, že bychom asi správně nikam neměli, že přeci musíme šetřit, jestli si chceme postavit dům. Tak že by na "maltu"? Jenže stavební i jiné úřady nám stále připravují všelijaká nečekaná překvapení, stavba se tedy pěkně oddaluje a my, vyčerpaní z toho všeho, přeci potřebujeme oddech! Ne, počkáme na úplně poslední chvíli a ono něco přijde.. nějaká akční sleva! A taky že přišla!

úterý 2. června 2015

Očipovaná… aneb kterak jsem navštívila náš nový městský bazén

Když jsem před lety četla první vlaštovku o tom, že vedení města přemýšlí nad novým bazénem, zaradovala jsem se! Že bychom konečně nemuseli jezdit do Liberce nebo do Jičína a podoba aktivního odpočinku by nám byla dostupná třeba každý týden?! Jenže to jsem ještě netušila, že to bude plánování na dlouhé lokte… Všichni Mladoboleslaváci víme, že bazén měl být na různých místech snad po celém okrese!! Málem dokonce vyrobili jakousi vysouvací střechu nad „Plivátkem“ a také budoucímu leteckému muzeu hrozilo, že místo letadel tam budou pobíhat lidé spoře odění! Nakonec se však našlo místo k tomu nejvhodnější a po všech útrapách je to tady! Nový městský bazén byl slavnostně otevřen!

čtvrtek 21. května 2015

Kterak jsem se rozhodla držet bobříka hladu aneb jednodenní půst

Všude se dneska dočítáme, jak je pro tělo prospěšné se jednou za čas pročistit. Dát tělu oddych, aby nemuselo zpracovávat všechno to, na co naše chuťové buňky mají zrovna zálusk, často plné těch špatných éček, soli, cukrů… Už o tom mluvím asi tři roky, že to zkusím, ale pořád ty moje choutky vítězily. Tak jsem si řekla: „Dost, Veru! Musíš si stanovit termín!“.
A tak je to tu. Osudný den jsem stanovila na pondělí 29. září. Vybrala jsem úmyslně den, kdy budu hodně zaměstnaná a tak doufám, že na jídlo nebudu moc myslet. V práci mívám v pondělí hodně práce, doma musím uklízet, protože už se na to nedá koukat a večer jdu na sbor. S tímhle programem mě snad nepřepadne žádná krizová chvilka?

Postřehy a zážitky z Thajska aneb kterak jsem propašovala do Thajska marihuanovou mastičku

  • „Ale co když budu mít opar? Víš, že ta marihuanová mastička je jediná, co mi pomáhá!“ Tak mám jí zkusit propašovat nebo ne? Přemýšlela jsem asi týden před odletem. Stalo se. Jak na to? Je tak zázračná, že vám stačí jen kapka. Tak jsem tu kapku skryla v malém víčku od tužky, které jsem schovala do pomády na rty… Ještě na letišti: „Ufff, batoh je tu a nikdo mě nehoní!“ Úspěšně propašováno i zpět do ČR. Přece jí nevyhodím, když je tak zázračná!!

Postřehy u sousedů – aneb můj pracovní výlet do Polska

Říkám si, že ten svůj blog nějak zanedbávám, a tak jsem se rozhodla sepsat pár drobných poznatků, kterých jsem si povšimla cestou necestou do polského městečka Kielce, kam jsem jela cca 600 km, abych řekla pár vět klientovi, a zase 600 km zpět, abych unavená padla do postele. Takže:
  • Jako do každé zahraniční země, i do Polska se vyplatí znát předem několik důležitých slovíček. Ta polská dovedou být řádně matoucí. Ještěže mi milá paní v Peci poradila, že polsky směnárna se řekne KANTOR (vážně jako učitel??), jinak bych ještě teď bloudila po pohraničí a hledala nějakou tu exchange. :-) Když si chcete dát víno, pošlou vás do SKLEPa. Ale UWAGA – to není nějaký sklípek v podzemí  jako mají na Moravě, kdepa… to je prostě jen obchod.  :-)

Rafting ve Slovinsku… aneb jak jsme se vydaly na adrenalinovou dovolenou

Ilustrační obrázek
Vloni jsme se s kamarádkou Mirkou zcela spontánně rozhodly, že pojedeme raftovat do Slovinska! Koupily jsme zájezd, okamžitě zaplatily a těšily se, že za 14 dní vyrazíme… leč… zájezd se nekonal ani v prvním termínu, ani v druhém a dokonce ani ve třetím, který byl o několik (přesně 9) měsíců později. Prý je málo vody a nikam se nejede! Upřímně, byly jsme hodně naštvané a už jsme chtěly pana B. z cestovky zažalovat u soudu (odmítal nám vrátit peníze), obracely se na Asociaci cestovních kanceláří (bez úspěchu) a právníky. Nakonec se však stal zázrak a my 26. září 2012 konečně odjely!

Postřehy z Velké Británie č. 4 – London

Hi everybody!
Přináším poslední zážitky a postřehy z Velké Británie, konkrétně z mého šestidenního putování Londýnem, a to již s háčkama a čárkama (jojo, už jsem doma). ;-)
  • Po úmorné noční cestě z Walesu jsme dorazily se Sakumi (má japonská kamarádka) na nádraží Paddington a hledáme úschovnu zavazadel. 8.50 £? Vydřiduši. Nakonec se vzdáváme a platíme tuhle nehoráznou částku. To chce maxi kafe.
  • Hledáme proslulý Speaker´s Corner v Hyde Parku a ten nikde. Tedy, roh jsme našli, ale spíkři žádní. Od kolemjdoucích Čechů se dozvídám, že je na ně ještě brzo. Dorazí až odpoledne.
  • Jdeme se tedy mrknout na výměnu stráží k Buckingham Palace, kde nacházíme ceduli – dnes se výměna nekoná! Jak jinak. :-)

Postrehy z Velke Britanie c. 3

SHW MAE! [cti sumaj, s hackem nad s] – welssky AHOJ!Dalsi postrehy, poznamky ci zazitky jsou tu:
  • “Ajsteru, no chi bi kschi daa kee de, c jo kchu, na ledu kchi gasta jo” …refren japonske pisne (foneticky), ktery jsem se naucila zpivat. ;-)
  • Uzasna korejska vecere -  polevka Shin Ramyun aneb superostra nudlovka a jako druhy chod hovezi na cibulce, smazene vejce, ryze a zeleninovy salat. Mame to ale hody!
  • Na oplatku jsme se slovenkou uvarily hovezi gulas. Vsem moc chutnal, obzvlaste madarovi, ktery nas prijel na dva dny navstivit.

Postrehy z Velke Britanie c. 2

Tyden uz je za mnou. Vsude s sebou nosim notysek a tu jsou me dalsi postrehy a zazitky, ktere si prubezne zapisuju:
  • Mistni pro nas usporadali Welssky vecer. Ochutnali jsme welsskou kulinarskou specialitu jmenem Cawl, coz je v podstate obycejny hovezi vyvar. Davaji do toho syr jako my do cesnecky.
  • Welstina je vazne slozity jazyk. Klidne ve slove nemaji zadnou samohlasku! :-O

Postrehy z Velke Britanie c. 1

Hello to everybody!
Jak jiste vetsina z vas vi, prave jsem ve Velke Britanii - v jiznim Walesu na workcampu. Rozhodla jsem se, ze vam dam vedet, jak se mam a co zazivam, a to tak, ze v bodech, ktere si prubezne zapisuju, jak jde cas. :-] Takze za prvni dva dny zapsano toto:

Kterak jsem se vydala do Mexika zachraňovat želvičky...

Když jsem přemýšlela nad tím, jak strávit dovolenou, věděla jsem, že chci jet někam, kde je teplo, kde se mluví španělsky a kde jsem ještě nebyla… jenže jsem v té době ani neměla spolucestující, a tak jsem si vzpomněla, jak jsem před pár lety strávila nádherné tři týdny ve Francii na workcampu. Proč si to nezopakovat? Přeci tam nemusí jezdit jen studenti. Nechci trávit dovolenou jen poleháváním na pláži u luxusního hotelu… to není můj styl. A tak jsem si v nabídce agentury INEX, která se zabývá dobrovolnickými projekty, vyhlídla Colola Turtle Camp kdesi v Mexiku a modlila se, aby vyšel, protože to byl jediný termín, který jsem mohla jet. A vyšlo to. Nakonec se ke mně také přidala kamarádka, takže jsme i na cestu byly dvě. Spousta lidí si ťukalo na čelo, že jsme se zbláznily jet kamsi, kde nebudeme mít ani elektřinu, ani ledničku, ani koupelnu, natož měkkou postel. Ale co, ještě budou závidět! :-)